16. 2. 2013

Thierry Meyssan: syrští teroristé byli vycvičeni Kosovskou osvobozeneckou armádou

Thierry Meyssan odpovídá na otázky srbského časopisu Geopolitika. Má svoji interpretaci událostí 11.září, situaci v Sýrii a současné situací v Srbsku.




  

Rozhovor poskytnutý srbskému časopisu „Geopolitika“

Geopolitika: Pane Meyssane, získal jste světovou proslulost poté, co jste publikoval knihu Hrozný podvod, ve které jste zpochybnil oficiální verze událostí, podporované americkou vládou a které se tykají teroristických útoků 11. září. Vaše kniha inspirovala jiné intelektuály k vyjádření podobných pochybností ohledně těchto tragických událostí.

Mohl byste krátce povědět našim čtenářům o tom, co se reálně událo 11. září. Něco spadlo na Pentagon nebo něco vybouchlo uprostřed budovy: bylo to letadlo nebo něco jiného? Co se stalo s letadly, která vrazila do věží-dvojčat, obzvlášť do třetí budovy, která stála vedle těchto dvou věží? Jaký je hlubší kontext tohoto útoku, který měl celosvětový dopad a přinesl ohromné změny v celém světě?

Thierry Meyssan: Kupodivu světový tisk odmítl oficiální verzi, jednak proto, že je absurdní a protože nebyla schopna vysvětlit vše, co se událo.

Verze, v souladu se kterou nějaký fanatik, schovaný někde v afghánské jeskyni a dvacet dalších, ozbrojených kapesními nožíky, dokázali zničit Světové obchodní centrum a napadnout Pentagon tak, že nejsilnější armáda na světě nedokázala zareagovat, nepatří ani do komiksu.
Na druhou stranu, čím méně je historka pravděpodobná, tím méně otázek kladou západní novináři.

Mimochodem, oficiální verze události ponechává stranou jak burzovní spekulace společností, které se staly oběti útoků, požár v přístavbě Bílého domu, tak i zhroucení třetí věže Světového obchodního centra v odpoledních hodinách. Je mnoho faktů, o kterých v závěrečné zprávě Prezidentské komise není ani zmínka.

Ale nejdůležitější událostí, o které se nikdo nezmiňuje, je závažná skutečnost, která se udála v ten den, že při útoku na Světové obchodní centrum byl fakticky proveden nezákonný plán předání moci.

Existuje určitá procedura pro případ jaderné války. Pokud se ukáže, že občanské orgány moci jsou zničeny, na jejich místo přichází vojenské. V 10:30 byl tento plán použit, ačkoli vláda byla schopna plnit své povinnosti. Moc byla předána armádě, která ji až v 16.30 předala zpět vládě. Po celou tuto dobu se commandos (vojáci) honili za členy Kongresu a vlády, aby je schovali v protiatomových bunkrech a zajistili jejich bezpečnost. Tj. během těchto několika hodin se uskutečňoval vojenský převrat a ten čas by stačil na to, aby pučisté mohli prosadit svoje záměry: režim výjimečného stavu uvnitř státu a globální imperializmus za jeho hranicemi.

13. září byl v Kongresu předložen tak zvaný Patriot Act. Toto není jenom zákon, to je protiteroristický kodex úctyhodných rozměrů, který byl tajně zpracováván během dvou nebo tří předchozích let. 15. září prezident Bush schválil plán „světové sítě“, podle které se určoval komplexní systém únosů lidí, tajných věznic, mučení a vražd. Na stejném zasedání také schválil plán, který předpokládal ozbrojené invaze postupně do Afghánistánu, Iráku, Libanonu, Libye, Somálska, Súdánu a Íránu. Vidíte, že polovina toho programu je už splněna.

Ty teroristické útoky, ten státní převrat a trestné činy, které za tím následovaly, byly organizovány těmi, koho bychom mohli nazvat tajnými orgány moci ( v tom smyslu, že tento výraz se používá pro označení vojenských struktur, třeba Turecka nebo Alžíru). Tyto události byly naplánovány velmi úzkou skupinou lidí – přívrženců politické filosofie Leo Strausse (neokonzervativci, p.p.).

To jsou stejní lidé, kteří v roce 1995 postrčili Kongres k přezbrojení a organizovali rozčlenění Jugoslávie. Je třeba si připomenout, že Alija Izetbegovič byl politickým poradcem Richarda Perle, vojenského poradce Usámy Bin Ladina a mediálním poradcem Bernarda-Henri Lévy.

Geopolitika: Vaše kniha a Vaše protiamerická pozice, kterou volně vyjadřujete na nezávislých internetových stránkách „VoltaireNet“, se staly zdrojem problémů ve vztazích s kanceláří bývalého francouzského prezidenta Nicolase Sarkozy. Mohl byste nám o tom povědět podrobněji? V článku, který jste o Sarkozym napsal, s názvem „Operace Sarkozy: Jak se CIA podařilo dosadit na místo prezidenta Francie jednoho ze svých agentů“, jste publikoval choulostivé informace, které spíše připomínají detektivní romány.

Thierry Meyssan: Já nevystupuji proti Američanům. Vystupuji proti imperialismu a domnívám se, že národ Ameriky se sám stal obětí politiky svých vedoucích činitelů.

Co se Sarkozyho týče, zjistil jsem, že v dobách jeho mládí ho vedl velvyslanec Frank Wiesner mladší. Tato osoba je jednou z nejdůležitějších postav CIA, která byla založena jeho otcem Frankem Wiesnerem starším. Z toho vyplývá, že kariéra Nicolase Sarkozyho byla zcela v režii CIA. Proto není nic překvapivého na tom, že jako prezident Francouzské republiky nehájil zájmy Francouzů, ale Washingtonu.

Srbové velmi dobře znají osobu Franka Wiesnera mladšího: to on, jako zvláštní zmocněnec USA, jednostranně uznal nezávislost Kosova.

O tom všem jsem podrobně informoval ve svém projevu na Eurasijském média-fóru v Kazachstánu, a tam mě poprosili, abych na toto téma napsal článek pro časopis „Odnako“ (Rusko). Zjistil jsem, že tento článek byl v časopisu publikován zrovna když začala válka s Gruzií a zrovna tehdy, když Sarkozy přijel do Moskvy. Předseda vlády Vladimír Putin, než začal jednání se Sarkozym, si dal tento článek před sebe na stůl. Samozřejmě to neprospělo vztahům se Sarkozym.

Geopolitika: Pane Meyssane, jaká je dnes situace v Sýrii, co probíhá na frontě a v syrské společnosti? Opravdu Saudská Arábie a Katar spolu se západními státy, které chtějí silou svrhnout politický systém Bašára Assáda, se přiblížily k završení svých úmyslu?

Thierry Meyssan: Z 23 milionů Syřanů přibližně 2 – 2,5 mil podporuje ozbrojené skupiny, které chtějí destabilizovat zemi a oslabit její armádu. Ještě teď kontroluji některá města a rozsáhlá zemědělská území. Ale i přesto tyto ozbrojené skupiny nejsou schopné svrhnout existující vládu.

Prvotně plán Západu předpokládal, že po teroristických činech budou následovat represe a za nimi vměšování mezinárodních sil podle teroristického modelu protežování tzv. "Kosovské osvobozenecké armády" a potlačení sil Slobodana Miloševiče, a potom bude následovat vojenská intervence NATO. Je třeba vědět, že bojové skupiny byly cvičeny pod dohledem teroristické organizace „Kosovská osvobozenecká armáda“ (UCK) a na území Kosova. Jenže tento plán se nepovedl, protože Putinovo Rusko není Jelcinovým Ruskem. Moskva a Peking nedovolily NATO uskutečnit agresi a od té doby je patová situace.

Geopolitika: Čeho chtějí Spojené Státy, Francie, Anglie, Saudská Arábie a Katar dosáhnout odstraněním prezidenta Bašára Assáda?

Thierry Meyssan: Každý stát této koalice má své vlastní zájmy a domnívá se, že jich dosáhne, ačkoli jejich zájmy si často protiřečí.

V politickém plánu existuje záměr rozbít „Osu odporu sionismu“ (Írán, Irák Sýrie, Hizballáh-Palestina). Existuje přání prodloužit „přestavbu Středního východu“.

Ale hlavní důvod se skrývá za ekonomickými zájmy: na jihovýchodě Středozemního moře bylo objeveno bohaté naleziště zemního plynu. Střed tohoto naleziště se nachází blízko města Homs v Sýrií, přesněji Kara.

Geopolitika: Mohl byste povědět podrobněji o operacích povstalců, které v Sýrii uskutečňuje "Al-Kajda", jejíž vztahy s USA jsou rozporuplné pokud je soudíme podle činů. Řekl jste ve svém rozhovoru, že vztahy NATO a Abdelhakimem Belhádžem měly skoro oficiální povahu.. Proti čemu ve skutečnosti Al-Kajda bojuje?

Thierry Meyssan: Ze začátku Al-Kajda byla jenom názvem spisu, do kterého se vnášely jména arabských mudžahedínů, kteří byli posílaní do Afghánistánu, aby bojovali proti SSSR.

Potom Al-Kajdu začali nazývat džihádisty, které si najímali jako žoldáky. Později Al-Kajdu nazývali bojovníky Usámy Bin-Ladina a následně i všechny formace po celém světě, které se hlásily k ideologii Bin-Ladina.

Časem se dle potřeby tato organizace stávala početnější. Během první války v Afghánistánu, války v Bosně a válek v Čečensku se tito žoldnéři začali nazývat „bojovníky za svobodu“, protože bojovali proti Slovanům. Potom, během druhé války v Afghánistánu a invaze do Iráku, se stali teroristy, protože útočili na americké vojáky. Po oficiální smrti Bin-Ladina se opět stali „bojovníky za svobodu“, protože bojovali na straně NATO.

Ve skutečnosti byli od počátku tito žoldáci vždy podřízení klanu Suderisů – proamerické reakční frakce saúdské královské rodiny, přesněji princi Bandarovi Ben Sultanovi. Tomu, kterého Bush senior vždy představoval jako svého adoptivního syna (tj. jako chytrého chlapce, kterému by byl rád otcem), a který nikdy nepřestal pracovat pro CIA. Dokonce i v době, kdy Al-Kajda bojovala s Američany v Afghánistánu a Iráku. Bylo to v v zájmu USA a umožňovalo jim to odůvodnit svou vojenskou přítomnost.

V poslední době se nejpočetnější skupinou v Al-Kajdě se stali Libyjci. NATO je využilo pro svržení Muammara Kaddáfího. Za druhou osobou organizace byl určen Abdelhakim Belhádž, vojenský vládce Tripolisu, ačkoli byl na něj vydán mezinárodní zatykač španělským soudem kvůli jeho pravděpodobné účastí v teroristických útocích v Madridu. Se svými lidmi byl později přemístěn do Sýrie, kde měl uskutečnit teroristické útoky. K jeho přemístění CIA využila pomoci nejvyššího komisaře OSN pro uprchlíky Iana Martina, zmocněnce Ban Ki-moona v Libyi. Takzvaní „utečenci“ byli poslaní do Turecka do tábora, který zároveň sloužil jako týlová základna k provádění leteckých útoků na Sýrii, kam měli poslanci tureckého parlamentu i tisk zakázaný vstup.

Ian Martin je našim čtenářům dobře známý. Byl generálním tajemníkem Amnesty International, potom zmocněncem nejvyššího komisaře lidských práv v Bosně a Hercegovině.

Geopolitika: V Sýrii probíhá nejen občanská válka, zde probíhá i informační válka a manipuluje se veřejným míněním. Ptáme se vás, jako očitého svědka událostí, co se ve skutečností stalo v Homsu a Húlá?

Thierry Meyssan: Nebyl jsem očitým svědkem událostí v Húlá. Ale účastnil jsem se jako nezúčastněná třetí strana rozhovorů mezi syrskými a francouzskými zmocněnci během tzv. Islámského emirátu v Baba Amr. Džihádisté okupovali tuto čtvrť v Homs, odkud vyhnali všechny nevěřící (křesťany) a heretiky (šíity). Pouze kolem čtyřiceti sunnitských rodin neopustilo svá místa a zůstalo mezi 3000 bojovníky. Nakonec tam byl vyhlášený zákon šaría, „revoluční tribunál“ odsoudil více než 150 lidí ze zbývajících sunnitů k veřejné popravě – podřízli jim krky.

Tento samozvaný emirát tajně řídili francouzští důstojníci. Syrská vláda se chtěla vyhnout útoku a jednala s francouzskou vládou, aby se povstalci vzdali bez bojů. Nakonec se Francouzům povedlo v noci z města odejít a utéci do Libanonu. Tak se povedlo vyhnout krvavým jatkám – nakonec během celé operace zahynulo ne více jak 50 lidí.

Geopolitika: Kromě alawitů se oběťmi v Sýrií stávají i křesťané. Mohl byste říci podrobněji něco o pronásledování křesťanů v této zemi a proč ti, kdo se hlásí k Západní civilizaci, která má křesťanské kořeny, neprojevují žádnou solidaritu vůči svým bratrům ve víře?

Thierry Meyssan: Džihádisté jsou v první řadě zaměřeni na ty, kdo je jim nejbližší: především na pokrokové sunnity, potom na šíity (včetně alawitů) a jen v poslední řadě na křesťany. Obvykle mnoho křesťanů nemučí a nezabíjejí. Pravidlem je, že je spíše vyhánějí a berou jim majetky. V jednom rajónu blízko severní hranice s Libanonem Svobodná syrská armáda (p.p.: uskupení, které není ani armádou, ani syrské, a už vůbec ne svobodné, viz dokument Anastasie Popove - Syrský deník) dala křesťanům týden na to, aby odešli ze svých míst. Ze svých domovů odešlo kolem 80.000 lidí. Ti, co neodešli včas, byli hromadně zabíjeni.

Křesťanství v Damašku bylo založeno Sv. Pavlem. Syrské křesťanské komunity vznikly dříve, než křesťanské komunity na Západě. Zachovaly si starobylé obřady a jejich víra je neskutečně pevná. Většina z komunit jsou pravoslavné. Ty, které nebyly ve spojení s Římany, si zachovaly své původní obřady. V průběhu křižáckých tažení křesťané Východu bojovali proti žoldákům, které tam římský papež posílal, společně s Araby. Dnes společně se svými spoluobčany bojují s džihádisty, posílanými NATO.

Geopolitika: Můžeme v příštím roce očekávat útok na Írán a pokud se to stane, jaká bude úloha Izraele? Opravdu jsou útoky na jaderná zařízení skutečným úmyslem Tel-Avivu, nebo je Izrael vtahován do tohoto dobrodružství globalizátory, v jejichž zájmu je široká destabilizace mezinárodních vztahů?

Thierry Meyssan: Vypadá to, že Írán je nositelem revoluce. Dnes je to jediný stát, který nabízí svůj model sociální organizace, odlišný od „amerického způsobu života“. Íránský národ je nositelem mnoha tajemství a je velmi vytrvalý. To oni naučili Araby umění vzdoruí (odporu) a brání plánům sionistů nejen ve svém regionu, ale i po celém světě.

Proto, i přes svou rétoriku, Izrael není schopen rozpoutat válku s Íránem. Dokonce i Spojené státy se vzdaly této myšlenky. Írán, to je země, ve které žije 75 milionů obyvatel a každý z nich je připraven zemřít pro svou vlast. Naopak izraelská armáda je složená z mladých lidí, jejichž zkušenosti jsou omezeny na pronásledování Palestinců a armáda USA sestává z nezaměstnaných, kteří nejsou ochotní umírat za pár centů.

Geopolitika: Jakou úlohu v syrském konfliktu podle vašeho názoru hraje Rusko a jakou si představujete úlohu V. Putina, kterého západní tisk představuje jako zlého démona?

Thierry Meyssan: Očerňování prezidenta Putina je dáno jeho dobrými vlastnostmi. Poté, co Putin obnovil svou zemi, má ještě v úmyslu vrátit jí její místo v mezinárodních vztazích. Založil svou strategii na těžbě plynu, který se má stát hlavním zdrojem energie v XXI. století. Nyní je Gazprom hlavní světovou společností v těžbě plynu a Rosněft je první v těžbě ropy. Samozřejmě nemá v úmyslu dovolit Spojeným státům vztáhnout ruku na syrský plyn.

Proto byl nucen zasáhnout v Sýrii a vstoupit s Íránem do aliance. Krom toho, Rusko se stává hlavním garantem mezinárodního práva v době, kdy si Západ na základě své pochybné morálky myslí, že má právo porušovat cizí státní suverenitu. Proto není třeba se obávat růstu ruské moci, protože ta slouží právu a míru.

V červnu v Ženěvě Sergej Lavrov podepsal plán podpory míru. Americká strana ho jednostranně odročila, ale nakonec ho Barack Obama po svém znovuzvolení obnovil. Tento plán předpokládá nasazení mírových sil OSN, do kterých se dostanou hlavně společné síly OSKB (Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti, Организация Договора о коллективной безопасности — ОДКБ ). Kromě toho připouští, že moc zůstane Bašáru Assádovi, pokud ho syrský lid ve volbách podpoří většinou hlasů.

Geopolitika: Co byste mohl říct o situaci v Srbsku a o tom, jak těžkou cestu prošlo během posledního desetiletí?

Thierry Meyssan: Srbsko je vyčerpáno řadou válek, do kterých bylo vtaženo, konkrétně obsazení Kosova vojsky NATO. Mluvíme o okupační válce, protože skončila odtržením části území a jednostranným vyhlášením nezávislosti základny Camp-Bondsteel – vojenské základny NATO v Kosovu (p.p.: jedna z největších voj. základen vůbec, používaná též jako vězení pro zadržené) zeměmi NATO.

Většina Srbů se domnívá, že se sbližují s Evropskou unií. Nechápou, že Evropská unie – to je občanská strana jedné mince a NATO je její vojenská strana. Historicky Evropská unie byla vybudována v souladu s tajnými dodatky Marshallova plánu a to znamená, že byla vymyšlena dříve než NATO, ale stejně jako NATO je částí jednoho projektu anglosaské dominance.

Není vyloučeno, že krize Eura povede k rozpadu EU. V tom případě se takové státy jako Řecko a Srbsko nevyhnutelně otočí k Rusku, se kterým je spojuje většina kulturních tradic a stejné ideály spravedlnosti.

Geopolitika: V Srbsku se tak jako tak rozhodují vzdát se Kosova, aby jim bylo umožněno vstoupit do Evropské Unie. Vy máte ohromné zkušeností v mezinárodních vztazích a my upřímně prosíme o radu, co by měli udělat Srbové ve své vnitřní a zahraniční politice?

Thierry Meyssan: Já nikomu neradím. Osobně lituji, že některé státy uznaly obsazení Kosova zeměmi NATO. Poté se z Kosova stalo centrum distribuce drog pro Evropu - vypěstováno v Afghánistánu pod bdělým dohledem amerických vojáků. Žádný z těch národů na té nezávislosti nic nezískal, nemluvě o samotných Kosovcích, kterým dnes vládne mafie.

Geopolitika: Francie a Srbsko byly vždy spojené pevnými pouty, které ztratily smysl, když se Francie společně s NATO zúčastnila bombardování Srbska. Nicméně ve Francii a Srbsku jsou lidé, kteří nezapomněli na „bratrství ve zbraní“ během První světové války a kteří si myslí, že je třeba obnovit přerušené kulturní vztahy. Máte i vy na to stejný pohled?

Thierry Meyssan: Víte, jeden můj přítel, se kterým jsem napsal knihu Pentagate, ve které se vypráví, že útok na Pentagon 11. září byl proveden raketou a ne letadlem-přízrakem, - jde o kapitána Pierre-Henriho Bunela. Během války byl zatčen a obviněn ze špionáže ve prospěch Srbska. Potom byl poslán do Francie, kde byl nakonec odsouzen na dva roky nepodmíněně místo doživotí. Tento trest svědčí o tom, že ve skutečnosti jednal podle příkazu svých nadřízených.

Francie jako člen NATO měla povinnost zúčastnit se vojenských operací proti Srbsku.
Ale dělala to velmi nedbale, často pomáhala Srbsku tím, že neshazovala bomby.

Dnes je Francie v ještě horší situaci. Vládne v ní elita, která kvůli tomu, aby ubránila svá ekonomická privilegia, slouží Washingtonu a Tel-Avivu. Doufám, že mí krajané, proslulí svými dávnými revolučními tradicemi, dokážou svrhnout moc korumpovaných elit. A Srbsko současně získá svoji skutečnou nezávislost. Potom naše národy samy najdou cestu k sobě.

Geopolitika: Děkujeme za rozhovor.


Zdroj : http://www.voltairenet.org

Překlad: http://leva-net.webnode.cz


  

Žádné komentáře:

Okomentovat